Trestní a sankční politika v ČR v letech 2014–2024

Sankční politika uplatňovaná soudy v letech 2014–2024

Ukládání trestních sankcí: Trendy v sankční politice

Z hlediska posouzení trendů sankční politiky je důležité sledovat změny v podílu sankcí ukládaných soudy jako hlavní (blíže zde). Z tohoto hlediska je možné pozorovat ve sledovaném období u některých frekventovaných sankcí poměrně významné změny. Předem je nutné zmínit, že v roce 2014 strukturu sankcí ukládaných jako hlavní ještě do jisté míry ovlivňovala amnestie prezidenta republiky z roku 2013. To se projevilo především na vysokém podílu podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody a nízkém podílu nepodmíněných trestů odnětí svobody. 

Pokud jde o hlavní změny v sankční politice uplatňované soudy vůči fyzickým osobám, lze zmínit především dlouhodobý pokles podílu podmíněného odsouzení. To však stále zůstává po celé sledované období nejčastěji ukládanou sankcí (viz Graf 22). Tento pokles lze do značné míry vysvětlit postupným nárůstem podílu peněžitého trestu od roku 2016. Podíl osob, jimž byl uložen peněžitý trest jako hlavní sankce, se na počátku sledovaného období pohyboval kolem 3–4 %.  Od roku 2021 je patrná stabilizace jeho podílu – pohybuje se mezi 18–20 %. K důvodům, které k tomu vedly blíže např. Scheinost et al., 2023. Peněžitý trest je zároveň od roku 2018 druhým nejčastějším alternativním trestem, ukládaným jako hlavní sankce. Na místě je ovšem poukázat na to, že původní cíl - tj. zvýšením ukládání peněžitého trestu dosáhnout snížení ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody – nebyl naplněn. Je zřejmé, že peněžitý trest zde nahradil především podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody. Podíl nepodmíněného trestu se ve sledovaném období naopak postupně spíše zvyšuje. V posledních 3 letech je poměrně stabilní kolem 19 %. Je zřejmé, že peněžitý trest funguje spíše jako alternativa především pro „prosté“ podmíněné odsouzení.

Pokud jde o ostatní častěji ukládané sankce, nelze ve sledovaném období pozorovat výraznější změny. Platí to i v případě podmíněného odsouzení s dohledem. Zmínit lze snad pouze to, že v posledních letech je jeho podíl mírně nižší než v období před pandemií. V případě obecně prospěšných prací je jejich podíl stabilizovaný, pohybuje se přibližně mezi 10–12 %.

Graf 22: Vývoj podílu vybraných sankcí, ukládaných jako hlavní, fyzickým osobám v %

_{Pozn.: Včetně trestních opatření ukládaných mladistvým. K vymezení sankcí ukládaných jako hlavní blíže zde
Součet podílů v grafu nedává 100 %, neboť v grafu nejsou sledovány všechny sankce ukládané jako hlavní.
Pramen: Přehledy o pravomocně vyřízených fyzických osobách podle soudů (odsouzených a vyřízených jinak), Ministerstvo spravedlnosti ČR, CSLAV}

Naopak dle údajů z databáze CSLAV⁵ vyplývá, že domácí vězení, které mělo také fungovat jako významná alternativa k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, je po celé sledované období ukládáno jen okrajově. Dlouhodobě činil jeho podíl jen 0,2 % ze sankcí ukládaných jako hlavní, v letech 2022–2023 dokonce jen 0,1 %. Jeho velmi omezená aplikace souvisí především s problémy se zajištěním jeho výkonu prostřednictvím elektronického monitoringu (blíže např. Scheinost et al., 2023), ale v aplikační praxi se vyskytují i další překážky pro jeho širší aplikaci (blíže Scheinost et al., 2014). V roce 2024 činil jeho podíl 0,2 %. V červnu 2024 byl Probační a mediační službou po výběru nového dodavatele spuštěn elektronický monitorovací systém v ověřovacím provozu (blíže zde). 

Sankční politika uplatňovaná vůči mladistvým vykazuje výrazné rozdíly vzhledem k sankční politice vůči fyzickým osobám obecně. Během sledovaného období nelze u jednotlivých sankcí pozorovat nějaké zásadní odchylky či trendy. Jak vyplývá z Grafu 23, po celé sledované období soudy pro mládež nejčastěji ukládají „prosté“ podmíněné odsouzení. Na druhém místě jsou obecně prospěšné práce. Jejich podíl mírně kolísá, aniž by bylo možné vysledovat nějaký výraznější trend. Ve vyšší míře než u celkové populace odsouzených lze pozorovat ukládání sankcí s prvky dohledu, zejména podmíněného odsouzení s dohledem, kde je patrný určitý, ne příliš výrazný, nárůst především ve srovnání s první polovinou sledovaného období, a naopak pokles podílů alternativ k uložení trestního opatření. Od roku 2020, vyjma roku 2022, jsou také ve srovnání s předchozím obdobím převážně mírně vyšší podíly nepodmíněného trestního opatření odnětí svobody.

Graf 23: Vývoj podílu vybraných sankcí, ukládaných soudy jako hlavní, mladistvým v %

^{Pozn.: K vymezení sankcí ukládaných jako hlavní blíže zde
Pramen: Přehledy o pravomocně vyřízených fyzických osobách podle soudů (odsouzených a vyřízených jinak) –mladiství – nestandardní sestavy, Ministerstvo spravedlnosti ČR, CSLAV}

U sankcí ukládaných jako hlavní právnickým osobám jsou po celé sledované období nejčastěji ukládanými sankcemi peněžitý trest a zákaz činnosti (viz Graf 24). Zpočátku se jejich podíly příliš nelišily. Od roku 2022 je však výrazně více ukládán peněžitý trest, který je nyní nejčastěji ukládanou sankcí. Poměrně významný podíl po celé sledované období má trest zrušení právnické osoby. Ten byl původně zamýšlen jako jakýsi výjimečný trest pro právnické osoby. Jeho poměrně rozšířené ukládání lze patrně dát do souvislosti s právnickými osobami, které mají povahu tzv. prázdných schránek. V praxi je v této souvislosti poukazováno na náročnost jejich rušení prostřednictvím trestního řízení a je zmiňováno, že lze uplatnit rychlejší a efektivnější postupy k jejich zrušení mimo trestní právo (blíže Nejvyšší státní zastupitelství, 2019a).

Graf 24: Vývoj podílu vybraných frekventovaných sankcí uložených jako hlavní právnickým osobám v %

^{Pozn.: K vymezení sankcí ukládaných jako hlavní blíže zde
Pramen: Přehledy o pravomocně vyřízených právnických osobách podle soudů (odsouzených a vyřízených jinak), Ministerstvo spravedlnosti ČR, CSLAV}

^{5 Přehledy o pravomocně vyřízených fyzických osobách podle soudů (odsouzených a vyřízených jinak), Ministerstvo spravedlnosti ČR, CSLAV.}