Trestní a sankční politika v ČR v letech 2014–2024

Trestní politika uplatňovaná v přípravném řízení 2014–2024

Zkrácené přípravné řízení a aplikace principu oportunity

Významným hlediskem pro hodnocení trestní politiky je i to, jak dlouho trvá trestní řízení. Základní přehledy a analýzy o délkách přípravného řízení jsou dostupné ve Zprávách o činnosti státního zastupitelství (blíže zde). V této souvislosti je poukazováno na problém nedostatečné kapacity policejních orgánů, což se negativně promítá do délky přípravného řízení (Nejvyšší státní zastupitelství, 2025). K naplnění zásady projednání věci urychleně bez zbytečných průtahů jsou i v českém trestním řízení zavedeny některé specifické postupy, jejichž účelem je, aby se věc co nejrychleji dostala k projednání před soudem, kde má ležet i těžiště dokazování V tomto směru je na místě mimo jiné sledovat, jak často se využívá zkráceného přípravného řízení.

Jak vyplývá z Grafu 6, bylo v roce 2014 zkrácené přípravné řízení u fyzických osob aplikováno výrazně častěji než standardní přípravné řízení – v téměř dvou třetinách případů. To souviselo se změnami právní úpravy, které rozšířily možnosti jeho aplikace, prostřednictvím novelizace TrŘ zákonem č. 274/2008 Sb., s účinností od 1. 12. 2009. V souvislosti s tím bylo již dříve možné také zaznamenat pokles odklonů s restorativními prvky (Hulmáková & Rozum, 2012) či problémy s dokazováním v řízení před soudem a k prodloužení délky řízení od zahájení úkonů trestního řízení (Zeman et al., 2013). Poté však, do značné míry i v návaznosti na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 303/2014, došlo od roku 2015 k výraznému poklesu v jeho aplikaci. Poté až do 2021 je aplikace standardního a zkráceného přípravného řízení v podstatě vyrovnaná. Nárůst podílu aplikace zkráceného přípravného řízení je patrný od roku 2022. Od té doby se pohybuje mezi 55–56 %.

Graf 6: Vývoj aplikace zkráceného přípravného řízení u fyzických osob

_{Pramen: Přehledy o vyřízených stíhaných a podezřelých fyzických osobách dle státních zastupitelství; Ministerstvo spravedlnosti ČR, CSLAV}

Dalším významným ukazatelem trestní politiky je, v jaké míře se v rámci přípravného řízení aplikuje princip oportunity, tj. do jaké míry jsou využívány možnosti nestíhat trestné činy, o kterých se státní zástupce dozví, přestože jsou k tomu dány zákonné předpoklady.

Konkrétně se jedná o to, jak se v přípravném řízení využívají tzv. odklony bez další intervence (blíže k pojmu zde), které spočívají v možnosti zastavit trestní stíhání (resp. odložit věc) pro neúčelnost a odklony s restorativními prvky (blíže k pojmu zde), které však již s nějakou formou intervence spojeny být mohou, a někdy i poměrně intenzivní.

Jak vyplývá z Grafu 7, z hlediska podílu druhů rozhodnutí v přípravném řízení po celé sledované období, výraznou většinu tvoří rozhodnutí státních zástupců, se kterými je spojeno postavení konkrétní stíhané osoby, či osoby ve zkráceném přípravném řízení, před soud (tj. obžaloby, návrhy na potrestání či návrhy na schválení dohody o vině a trestu). Jejich podíl se ve sledovaném období pohybuje mezi 83–86 % a během sledovaného období se příliš nemění, byť lze ve srovnání s počátkem sledovaného období zaznamenat nepatrný pokles. Ani podíl případů, kdy je využit princip oportunity, a to jak prostřednictvím odklonů s restorativními prvky, tak i odklonů bez další intervence pro neúčelnost, se příliš nemění. Podíl odklonů s restorativními prvky je obecně poměrně nízký (mezi 5–7 %) a ještě nižší je využívání odklonů bez další intervence (mezi 3–4 %).

Graf 7: Druhy rozhodnutí v přípravném řízení včetně ZPŘ z celkového počtu vyřízených stíhaných a podezřelých fyzických osob v % 

_{Pramen: Přehledy ze statistických listů SZ o fyzických osobách – Přehledy o počtu rozhodnutí, Ministerstvo spravedlnosti ČR, CSLAV}