Trestní a sankční politika v ČR v letech 2014–2024

Sankční politika uplatňovaná soudy v letech 2014–2024

Výkon trestních sankcí: Vězněné osoby

Počty vězeňské populace, resp. zejména vězeňský index (tj. vězněné osoby v přepočtu na 100 000 obyvatel), je jedním z typických ukazatelů trestní politiky. S uvězněním jsou spojeny, zejména v případě dlouhodobých forem, negativní efekty, které mohou bránit reintegraci (Válková et al., 2019). Vysoké počty uvězněných osob zároveň znamenají vysoké finanční náklady, výrazné omezení účinného a individuálního působení na odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody a následné postpenitenciární péče. Pojí se s tím i problém přeplněnosti věznic, což vede k problémům s naplňováním mezinárodních standardů pro zacházení s osobami zbavenými svobody.

Vysoký vězeňský index je dlouhodobým problémem České republiky. V rámci sledovaného období přetrvává po celé sledované období, byť je třeba konstatovat, že s výjimkou roku 2014, kde ještě dozníval vliv amnestie, byla míra uvěznění velmi vysoká především v první polovině sledovaného období. Od roku 2020 je pak poměrně stabilní. Na pokles vězeňského indexu v letech 2020 až 2022 měla zřejmě vliv i cílená opatření spojená s pandemií covid-19 a také skutečnost, že mezi lety 2021 a 2022 došlo k poměrně výraznému nárůstu počtu obyvatel v ČR v důsledku migrace v souvislosti s válkou na Ukrajině. I poté se ovšem výrazněji nemění (viz Graf 31). Je otázka, do jaké míry k tomu přispěly změny v sankční politice, spočívající zejména v poklesu ukládání podmíněného odsouzení, a naopak nárůstu užívání peněžitého trestu (blíže zde). Vliv samozřejmě může mít i pokles počtu odsouzených osob - viz Graf 1.

Graf 31: Vězněné osoby v ČR na 100 000 obyvatel k 31.12. příslušného roku

^{Pramen: Statistické ročenky Vězeňské služby ČR 2014–2024, Vězeňská služba ČR (blíže zde).
Statistické údaje o věkovém složení obyvatelstva dle jednotek věku k 31. 12. příslušného roku (blíže zde).}

V evropském srovnání lze však ČR stále řadit mezi země s velmi vysokým vězeňským indexem. V roce 2024 byla k 4. 12. 2024 Česká republika dle databáze World Prison Brief mezi evropskými státy na 10. místě (ICPR, 2024). Aktuálně (tj. k 16. 12. 2025) je na 12. místě (ICPR, 2025), přičemž stále zůstává ve skupině zemí převážně východní Evropy s výrazně vyššími počty vězeňské populace, než je tomu ve velké části ostatních evropských zemí.

Při bližším pohledu na počty vězněných osob je zřejmé, že hlavní problém je především v počtech osob ve výkonu trestu odnětí svobody. I zde je ovšem patrný, zejména v druhé polovině sledovaného období, pokles jejich počtů. Od roku 2020 se tyto počty výrazněji nemění. V případě počtů osob ve vazbě, které obecně nejsou příliš vysoké, lze sledovat převažující pokles. Mírný nárůst v posledních třech letech může spíše souviset s návratem ke stavu před pandemií covid-19, kterého však stále nedosahují. Chovanci v zabezpečovací detenci mají z hlediska celkovém počtu vězněných osob jen zanedbatelnou roli, ale zároveň lze sledovat převažující trend nárůstu jejich počtů. Postupný nárůst osob v zabezpečovací detenci lze vysvětlit tím, že ve srovnání s původním záměrem, že zabezpečovací detence je skutečně poslední prostředek u velmi rizikových a nebezpečných osob, současná právní úprava umožňuje jeho výrazně širší aplikaci (Blatníková & Zeman, 2019).

Graf 32: Počty vězněných osob dle jednotlivých skupin k 31. 12. příslušného roku

_{Pramen: Statistické ročenky Vězeňské služby ČR 2014–2024, Vězeňská služba ČR (blíže zde).}

V případě mladistvých je situace velmi odlišná. Jejich počty jsou po celé sledované období velmi nízké, což je odrazem nízkých počtů ukládaných nepodmíněných trestních opatření odnětí svobody (blíže zde). Počty mladistvých ve vazbě jsou zcela zanedbatelné. Změny v počtech mladistvých ve vazbě také souvisejí s vývojem počtů mladistvých v systému trestní justice (viz Graf 3).

Graf 33: Počty vězněných mladistvých k 31. 12. příslušného roku

_{Pramen: Statistické ročenky Vězeňské služby ČR 2013–2023, Vězeňská služba ČR (blíže zde).}

Vysoké počty vězněných osob činí vysoké nároky na stát v souvislosti s potřebou zajistit dostatečnou kapacitu věznic, tak aby to odpovídalo alespoň minimálním standardům vyplývajícím z mezinárodních závazků. Přeplněnost věznic negativně ovlivňuje práci s odsouzenými a zvyšuje bezpečnostní rizika ve věznicích. I v tomto směru vykazuje ČR dlouhodobě problémy.  Po zlepšení situace na počátku sledovaného období, kdy ještě dozníval vliv amnestie prezidenta republiky, lze sledovat, že v letech 2016–2020 je obsazenost věznic nad 100 % (viz Graf 34). Poté dochází k určitému poklesu, který souvisí obecně s cílenými opatřeními v souvislosti s pandemií covid-19 (blíže Scheinost et al., 2021). V letech 2023 a 2024 je opět patrné zvýšení obsazenosti vzhledem ke covidovému období, nicméně již v průměru nedosahuje 100 %, přičemž na jednu osobu by měly připadat 4 m². Zároveň je třeba zdůraznit, že se jedná o průměrné ubytovací kapacity a průměrné stavy vězňů. To znamená, že v některých věznicích je obsazenost v jednotlivých letech výrazně vyšší.

Graf 34: Obsazenost (kapacita) věznic v %

_{Pramen: Statistické ročenky Vězeňské služby ČR 2013–2023 - Průměrné ubytovací kapacity, průměrné stavy vězňů a procentuální vyjádření 
využitelnosti organizačních jednotek Vězeňské služby za příslušné roky, Vězeňská služba ČR, dostupné zde.}