Podmíněné propuštění v aplikační praxi

Institut pro kriminologii a sociální prevenci uspořádal 8. 10. 2025 v Praze odborný workshop, na kterém představil výsledky výzkumu "Institut podmíněného propuštění v aplikační praxi", které se týkají problematiky rozhodování soudů o podmíněném propuštění, názorů odborné veřejnosti, analýzy stanovisek Probační a mediační služby, recidivy a revokací i nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2026. Setkání se zúčastnila téměř stovka odborníků z řad soudců, státních zástupců, Probační a mediační služby, Vězeňské služby, Ministerstva spravedlnosti i neziskového sektoru, kteří diskutovali k prezentovaným výsledkům a sdíleli své zkušenosti z praxe. 

Tématu podmíněného propuštění (PP) se IKSP ve své výzkumné činnosti věnuje systematicky a dlouhodobě. „Je pro nás důležité, aby se naše výzkumné poznatky přenášely dále, diskutovalo se o nich a přispívaly k formulování trestní politiky,“ uvedl v úvodním slovu vedoucí výzkumného týmu Jan Rozum. Téma PP je podle něj zajímavé i v tom, že se v něm střetává celá řada profesí a zdůraznil proto potřebu vzájemného předávání informací a diskuse.

Výzkumní pracovníci IKSP v první části workshopu představili nejdůležitější zjištění, která z dvouletého výzkumu vyplynula: 

Experti o podmíněném propuštění

Příspěvek Lucie Hákové shrnul poznatky z dotazníkového šetření mezi soudci, státními zástupci, probačními úředníky, zástupci Vězeňské služby, sociálními kurátory a neziskovými organizacemi. Odborníci hodnotili vzájemnou spolupráci při realizaci PP, upozornili na nedostatky v právní úpravě i v aplikační praxi. Napříč profesemi se shodli na potřebě komplexnější přípravy odsouzených na PP, důkladnější provázanosti penitenciární a postpenitenciární péče a intenzivnější spolupráce zainteresovaných subjektů. Problém je spatřován v přetíženosti systému a nedostatečném počtu odborného personálu v řadách Vězeňské služby ČR (VS) i Probační a mediační služby (PMS), což komplikuje mimo jiné některými odborníky pociťovanou potřebu širšího zapojení probačních úředníků jak při přípravě odsouzených na PP, tak i při zpracování podkladů pro rozhodnutí soudu.

Rozhodování soudů o podmíněném propuštění

Prezentace Jana Rozuma přinesla poznatky z analýzy soudních spisů, v nichž soudy rozhodovaly o žádosti odsouzeného o PP. Zvláštní pozornost byla věnována případům, kdy VS i PMS žádost podpořily, ale soud ji přesto zamítl. Důvodem bývá zejména nesplnění podmínky předpokladu vedení řádného života v budoucnu a soudy je konkrétně spatřovaly v trestní minulosti odsouzeného, v opakovaném selhání při výkonu alternativních trestů či dřívějším propuštění, v nedostatečném stupni nápravy, v nedostatečná míře sebereflexe a ve vysokém riziku recidivy. Důležitým aspektem je pro soud také dlouhodobost nastavené cesty ke změně chování. Byly zjištěny velké rozdíly mezi jednotlivými soudy při rozhodování o PP – podíl zamítnutých žádostí ze všech podaných od roku 2010 se v průměru u jednotlivých soudů pohybuje od 14,6 % do 69,2 %.

Obsah stanovisek PMS pohledem praxe

Příspěvek Michala Špejry představil vybrané poznatky z analýzy stanovisek PMS k žádosti o PP z výkonu trestu odnětí svobody. Účastníci workshopu se v rámci prezentace mohli seznámit se zjištěními týkajícími se podnětů k zahájení spolupráce PMS s odsouzeným, zdrojů informací a obsahové struktury témat obsažených ve stanoviscích probačních úředníků. Byla představena výzkumná zjištění v oblastech zpracování analýzy rizik a potřeb odsouzených a příklady opatření, která probační úředníci navrhovali uložit odsouzeným v souvislosti s jejich PP. Zvláštní pozornost byla věnována formulacím závěrů stanovisek PMS a tématu spolupráce s obětmi trestných činů. Ve většině případů stanoviska PMS reflektovala metodická doporučení PMS k jejich zpracování, v praxi se ale kvalita zpracování těchto odborných výstupů liší. Potvrzen byl vliv faktoru zajištěného bydlení a zaměstnání propouštěného na závěry stanoviska PMS. V závěru byly představeny konkrétní doporučení pro PMS, které se týkají kvality zpracování stanovisek. Patří mezi ně doporučení eliminovat nejednoznačnost závěrů stanovisek, klást důraz na odůvodnění závěrů odborného stanoviska, dbát na podrobnější zpracování analýzy rizik a potřeb, důsledně objektivizovat informace obsažené ve stanovisku a věnovat více pozornosti obětem při zpracování stanoviska k PP.   

Revokace a recidiva po podmíněném propuštění

Jana Hulmáková představila dílčí výsledky výzkumu, týkající se problematiky recidivy a revokací po PP (rozhodnutí soudu, že se zbytek trestu vykoná). Pozornost byla věnována zejména jejich míře a faktorům, které je ovlivňují. Zmíněny byly též poznatky o první recidivě po PP, ale také o využívání institutu dohledu či přiměřených povinností a přiměřených omezení při rozhodování o PP. Významnými faktory recidivy jsou věk v době prvního odsouzení a dřívější zkušenost se systémem trestní justice. Z hlediska posuzování prognózy vedení řádného života je významný druh kriminality či konkrétního trestného činu a věk v době rozhodování o PP. Dohled u PP je využíván u rizikovějších pachatelů a v praxi soudů jsou revokace bez recidivy spíše výjimkou a revokace v případě recidivy nejsou pravidlem.

Nová právní úprava podmíněného propuštění od 1. 1. 2026

V závěru první části workshopu Jana Hulmáková shrnula základní změny v podmíněném propuštění, které přinese novela trestního zákoníku účinná od 1. 1. 2026. Nejzásadnější změnou v právní úpravě PP je povinnost soudu podmíněně propustit odsouzeného za předpokladu splnění zákonných podmínek pro PP (změna formulace z „může propustit“ na „propustí“). Tři obecné podmínky pro PP zůstávají beze změn. 

Důležitou součástí workshopu byla v jeho druhé části panelová diskuse odborníků z řad soudců, státních zástupců, Probační a mediační služby, Vězeňské služby, neziskového sektoru a dalších odborníků, kteří diskutovali k prezentovaným výsledkům a sdíleli své zkušenosti z praxe. V podnětné diskusi vystoupili předseda senátu Městského soudu v Praze Libor Vávra, státní zástupce Lukáš Pauldura z Nejvyššího státního zastupitelství, Jonáš Lučný z Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR, vedoucí oddělení zprostředkování řešení konfliktů a pomoci obětem trestných činů Probační a mediační služby Ostrava Jarmila Havránková, vedoucí oddělení sociální prevence Městské části Praha 1 Pavel Pěnkava a Petr Schneedörfler, předseda neziskové organizace Lighthouse Academy. O své zkušenosti se pak podělila i řada dalších účastníků workshopu. Hlavními tématy diskuse bylo zapojení probačních úředníků do procesu přípravy odsouzených na PP a do procesu přípravy podkladů pro rozhodnutí soudu o PP, posílení spolupráce zapojených subjektů a nová právní úprava PP a její dopad na přípravu odsouzených na propuštění a na přípravu podkladů pro rozhodování soudů o PP.

Publikace z výzkumu je volně ke stažení ZDE.

Prezentace z jednotlivých příspěvků:

• Experti o podmíněném propuštění
  PhDr. Lucie Háková, Ph.D.
• Rozhodování soudů o podmíněném propuštění,
  Mgr. Jan Rozum
• Obsah stanovisek PMS pohledem praxe
  Mgr. Michal Špejra, LL.M.
• Revokace a recidiva po podmíněném propuštění
  JUDr. Jana Hulmáková, Ph.D.
• Podmíněné propuštění od 1. 1. 2026
  JUDr. Jana Hulmáková, Ph.D.

V případě zájmu o podrobnější informace k workshopu či výzkumnému projektu IKSP se můžete obrátit na odpovědného řešitele:
Mgr. Jan Rozum - jan.rozum@iksp.gov.cz